Naše výprava Berušek tentokrát směřovala do Středočeského kraje, nedaleko Mladé Boleslavi, do malé vesničky Branžež. Berušky z Pardubického kraje (Verča, Burkoňky a Viki se Strejdou a Alíkem) přijeli do Branžeže společně autem. Pražanda přijela po vlastní ose a paní domácí dorazila už o den dříve.
Ve středu po příjezdu nás Evík, jakož to hostitelka, uvítala s otevřenou náručí, po nastěhování jsme se ubytovali na místní půdě a započali náš první výlet do sousedního lesíka na kešku. Tu jsme po dlouhém bádání nalezli. Mezitím Strejda vyzvedl Áňu na zastávce o 10 km vedle. Následoval první pořádný 17 km okružní výlet k Suhrovickým rybníkům, kde jsme si našli kamaráda Boba (nutrie), lanovkou nakrmili králíka bydlícího na ostrově a vydováděli se na houpačkách. Pokračovali jsme na rozhlednu Čížovka, která byla bohužel zavřená, ale i tak jsme se vydováděli s kukuřicí pod ní. Výhledy i blbnutí na louce bylo báječné. Po návratu na chatu jsme se vydatně najedli, abychom měli energii na pěvecký večer. Později jsme zalezli na půdu a po dlouhém drbání Kolouchů a Jelenů jsme šli spát.
Ve čtvrtek nás nevzbudila táborová trumpeta, nýbrž písnička z pohádek Křemílka a Vochomůrky „Vstávej semínko hola la“. Snídaně byla rozmanitá a individuální. I přes to byla ale vydatná, abychom zvládli další výlet. Ten jsme směřovali na hrad Kost. Pro zkrácení cesty jsme „naskákali“ do auta a kousek se popovezli, abychom stihli obejít vše naplánované za světla. Na Kosti jsme našli další kešku, následně se vydali přes údolí Plakánek k osadě El Toro, k nádherné Pekařově bráně (tu jsme prolezli ze všech stran) a po žluté jsme uzavřeli 20 km okruh. Na celé trase jsme stihli najít asi 5 kešek. V průběhu výletu jsme měli nádherné výhledy do okolí. V dáli byl vidět Ještěd, Bezděz, Trosky i Humprecht byly za humny. Večer jsme si zahráli noční hry na vedlejší louce a na jasné obloze pozorovali značné množství hvězd, na které (jako) velkoměšťáci nejsme zvyklí. Znaveni psychicky i fyzicky z těžkých her jsme opět zalehli, chvíli drbali a pak usnuli.
Páteční ráno proběhlo skoro jako přes kopírák, jen budíček nebyl tak příjemný jako o den dříve, protože některé Beruny remcali a nechtěli milé probuzení. Po rozlepení očí, snídani jsme si sbalili saky paky a vyrazili na zříceninu Valečov, Strejda si zajezdil ve formuli, navštívili jsme Drábské světničky, přes Příhrazské schody skalami nahoru i dolů jsme se pomalu začali stáčet k cílové destinaci, k chatě. Poslední večer jsme si udělali předčasný vánoční večer, zahráli společenské hry, zazpívali si. Ve spacácích jsme extrémně dlouho drbali (asi do 1 ráno), protože některé Pražandy měli depky kvůli značnému množství milujících kluků.
Ráno jsme Alíkovi a Strejdovi zpříjemnili vzkazem na poklopu od vstupu na půdu: „Na poklopu je zátěž! Snaž se :) P.S. večer jsem hodně jedla, máš to vzpěr na tak 80 kg.“ Jelikož je na něm matrace s Evíkem a Áňou. Vynalézaví vedoucí si ale poradili, neváhali, vzali žebřík a vzbudili nás oknem. Na poklopu jsme našli odpověď na Evíkovu zprávu: „Je to sice vysoko, ale snažte se!“ Jako každé ráno nás čekala tvrdá rozcvička – běh k nedalekému rybníku, koupačka a zpět :o) Následně proběhla snídaně, balení, úklid, pouštění draků, na které dřív nebyl vítr a loučení. Cestou domů jsme hodili Áňu na bus do Práglu, rozvezli perníkářky a valili k Chrudimi.
Celou výpravu jsme si všichni moc užili a hned jsme naplánovali další setkání.
📷 Fotogalerie
