Byl krásný červencový den a všichni naši hrdinové se začali upínat k vidině prvního zářijového víkendu stráveného v milé společnosti s pádly v rukou sedíce na více či méně vratkých plavidlech. Ve svých představách již svírali i pomyslné lahve koly s nápisy Partička nebo Kámoši a vyhřívali se na měkkých paprscích odpoledního slunce. Ty se ovšem v okamžiku proměnily ve sněhovou vánici, když si všemi oblíbený a každoroční velitel výpravy zvolil jiné druhy pro podobný dobrodružný podnik. Banda-SKY se však nechtěly tak lehce vzdát. Uspořádaly schůzi organizačního výboru a tak se stalo, že se jejich podstatná část sešla na strategickém výchozím bodě-před Albertem, pobalila všechny rohlíky a obohacena o dva skvělé řidiče a jednoho rozeného fotografa, jak se později ukázalo, vyrazila vstříc zapadajícímu slunci.
Ve Veselí nad Lužnicí stojí hotel jménem Lucia, který všechny přiměl vzpomenout na jeho vzdálenou živoucí jmenovkyni. To už je však do auta s přívěsem na lodě popoháněla slečna, řekněme velice sportovního vzhledu. (Pro upřesnění popisu, nejmenovaný člen výpravy se pro jistotu přeptal ostatních na její pohlaví.) V campu Majdaléna vyrostla po drobné hádce a troše nesnází s čerstvě zakoupeným obydlím malá stanová vesnička a její obyvatelé se odebrali k bufetu, aby zaplatili pobyt a nic jiného, natož pivo. Ranní paprsky ještě nestihly vysušit ani kapku rosy na stanech a hlavy vodáků začaly vykukovat z rozepnutých spacáků a shánět se po něčem k snědku. Zanedlouho už se proplétali mezi popadanými stromy, kameny i mělčinami po klikaté řece. Nutno poznamenat, že vody mnoho nebylo a proto dostaly paže všech pořádně zabrat. Není proto divu, že na cestu po rybníce Rožumberku zvolili jiný druh pohonu-hrdinná Káťa se zapřáhla do čela konvoje a lodě odtáhla. Sobotní tábořiště skýtalo lákavou možnost-rozdělat v místním ohništi oheň, který by prozářil noc. Za pomoci zálesáckých dovedností (táborák rozdělával jediný přítomný nečlen) brzy vyletěly jiskry směrem k souhvězdí Blíženců. Ve společnosti spřáteleného single vodáka proběhl další večer ve znamení pomerančů, masáží a nekonečného povídání. Ani druhý den je humor neopustil a tak si troufli i na jezy a stromové překážky. Zpátky ve Veselí užaslí z partičky trávící neděli v blízkosti skateparku s vyřvávajícím autorádiem vyčkali odvozu lodí a unavení přesto šťastní vyjeli zpátky k domovům.
Loučili se s myšlenkami na příští vodu a jen nezáviděli těm, kteří s nimi nemohli být. Zapsala Terka
