Jak vypadaly poslední dny zimního táboření Bandasek - únor 2012
Když jsme se konečně všichni na parkovišťátku u nádraží sešli (Petr přijel poslední, takže byl i čas nakoupit nějaké nedostávající se potraviny a džusíky), vyrazili jsme namačkáni do aut ochotných šoférů (Petra, Alči a Johnyho) na kluzkou cestu za mrazem a sněhem. Vyměklejší nasadili ještě pod kopci řetězy. Pak už nás obklopovala jen bílá tma a na cestu bylo vidět jen posledních pár metrů, proto jsme nemohli přehlédnou ani zasněžené parkoviště, které hned naši obětaví hoši začali prohazovat lopatami z aut. A hrdinné ženy se vrhly na kupu zavazadel a s nimi na zádech vykročily hlubokým sněhem směrem k promrzlému obydlí. Dvě z nich cestou něco trochu pozapomněly, Káťa botu z jedné nohy, Bára obě boty, ale naštěstí Tomovy. V chatě i přes drobné potíže a hodně kouře zatopily, ale sotva se ohřály. Mužové se celí červení (nejspíš teplem) seskládali na gauče a večer za hudebního doprovodu pokračoval samostatnou večeří, povídáním a Citdelou.
Ráno jsme se již v termoprádle a nasnídali a vyrazili na vylidněné svahy. Jen Bartuši a Klenotka zůstali na základně, aby ji během odpoledne třikrát objeli na běžkách. Slunce zářilo, ale nepřebylo zuřící vítr, proto jsme nepohrdli stolem v restauraci, který Jana ubránila přede všemi jinými strávníky. Odpoledne a večer proběhlo podobně jako předchozího dne, jen kolovalo více čokolád, které Terka obdžela jako dárek k narozeninám.
Neděle se ae nezačala vyvíjet podle Petrových představ. Osazenstvo chaty se rozhodlo, že jet v deset ráno na dvě hodiny lyžovat nestojí za vstávání, takže lyžáky obuli jen Sedláci a Alčou. Zbytek napodobil alpská lehátka a nastavil své tváře slunci. Poklidili jsme, našli Kátiny/Zobákovy/cizí boty a vydali se na cestu zpět.
Ráno jsme se již v termoprádle a nasnídali a vyrazili na vylidněné svahy. Jen Bartuši a Klenotka zůstali na základně, aby ji během odpoledne třikrát objeli na běžkách. Slunce zářilo, ale nepřebylo zuřící vítr, proto jsme nepohrdli stolem v restauraci, který Jana ubránila přede všemi jinými strávníky. Odpoledne a večer proběhlo podobně jako předchozího dne, jen kolovalo více čokolád, které Terka obdžela jako dárek k narozeninám.
Neděle se ae nezačala vyvíjet podle Petrových představ. Osazenstvo chaty se rozhodlo, že jet v deset ráno na dvě hodiny lyžovat nestojí za vstávání, takže lyžáky obuli jen Sedláci a Alčou. Zbytek napodobil alpská lehátka a nastavil své tváře slunci. Poklidili jsme, našli Kátiny/Zobákovy/cizí boty a vydali se na cestu zpět.
Zapsala Terka
.
