Boj o kótu X to je, když… Daniel Boháč ráno vstane, uvaří si kakavíško a řekne si, že má super nápad: „pojedeme s klukama na kótu X!“ Hm, a tak jsme jeli.
Od začátku jsem ten jeho nápad miloval, počasí vypadalo strašně, nikdo pořádně nevěděl polohu boje, jen na stránkách v pravém horním rohu krásně svítil nápis Jihočeský kraj a nakonec jsme museli vstát brzo ráno. Večer před akcí byl taky zajímavý, páč my tři paka z Ježků jsme šli poprvé do tanečních, ovšem problém byl v tom, že ostatní tam šli už po druhé. Naprosto bez jakýchkoli znalostí z minulé lekce jsme zničili tanečnicím boty a Rosťa určitě i chodidla. Po tanečních přišel hrozně těžký úkol – rozvázat kravatu a zabalit si. Co zabalit? Kolik toho zabalit? A nejsem v těch maskáčích tlustej? To byli otázky páteční noci.
Ráno jsme dorazili na Kateřinu, kde nás měl vyzvednout Bohouš a odvést na bojiště. Ještě jsem se stačil Rosťovi a Danovi vysmát, že mají spacáky. V noci jsem se nesmál.
Všichni tři jsme Bohoušovi po pár minutách usnuli v autě. Probudilo nás až prudké zabrzdění. Dojeli jsme do blízkosti Jindřichova Hradce, do země Komáří louky a paseky. Pomohli jsme navigovat Bohouše až do nádraží v Blažejově, kam jsme měli dorazit. Na peróně jsme se dozvěděli, že budeme bránit kótu X. Po chvilce přijel Karel Krbálek a za malý úplatek nám dal zbraně a střelivo, také nám celému týmu sdělil, že budeme bránit přehradu. Zkušenější zálesáci měli jasný plán: „přehradu vypustíme a na celtu se napíše prodej ryb!“
Karlův vtip nebyl daleko od skutečnosti, když jsme uviděli, co vlastně budeme bránit, tak jsme uvažovali na přejmenování hry na Údolí X nebo spíš Údolí smrti. Bránili jsme hrázku na Hamerském potoce. Kopec z jedné strany i z druhé. Později jsme se dozvěděli, místo bylo vybráno zde, protože je to jediné místo, kde se dá potok přejít. Přešla hodina a měli jsme obrovské štěstí. Někde na horním toku otevřeli stavidlo nebo něco podobného a říčka začala prudce téct. Výborně, už jsme bránili jen tři strany. Pak to, ale začalo…zima, déšť, který neustal ani v noci a jen příležitostně nám dal přestávku a drtivá převaha tří útočících týmů. Do večera vše, ale vypadalo pro nás dobře. Měli jsme minimální ztráty a podařilo se nám vyřadit hodně nepřátel, kterým jsme nedovolili se k žluté vlajce ani přiblížit. Jednou nám bohužel zastřelili Rosťíka.
Ve 20 hodin už nebylo v lese vůbec vidět, rozdělili jsme hlídky a šli spát. Záviděl jsem klukům spacáky. Před půlnocí začala hlídat Chrudim, všechno proběhlo v pohodě, až Rosťák uviděl někoho, jak se potuluje okolo tábora, odjistili jsme zbraně a šli na něj. Ze tmy vyletěla první dávka kuliček, Dan jí dostal do stehna a on do ruky. A tak jsme zastřelili našeho spolu bojovníka :). Naše hlídka byla, ale poslední hlídající, další hlídka šla spát do aut, kde je nepřátelé vyřadili, a po hře jsme zjistili, že se taky potulovali okolo našeho tábora, ale nemohli najít vlajku. Měli jsme štěstí.
Ráno bylo krušné, v autech nám padlo hodně lidí. Krutá daň za pohodlí. Dopoledne jsme si, ale vedli výborně i v malém počtu se nám dařilo odrážet útoky nepřátel a před dvanáctou hodinou jsme zastřelili poslední zoufalý útok nepřátel plazící se v potoce. Ve 12:00 kóta X zůstala nedobyta.
I přes počasí, mírné problémy s fair play. Byla hra velice vyrovnaná, plná zvratů a užili si jí obránci i útočníci.
Zapsal Kuba
